První sobotu v březnu se v Pardubicích uskutečnily závody ve freedivingu - FEB Cup 2009. Závodilo se v disciplínách statická a dynamická apnoe a Freediving team Ostrava opět potvrdil své kvality a naši závodníci získali několik medailí a jeden český národní rekord.
Náš tým vyrazil v sestavě ochuzené o operované, sportu nezpůsobilé a na zkoušky se připravující jedince. Jako závodníci byli přihlášeni Alena, Kapitán, Martin a Morfeus. Podporu jim dělali Eva a Jirka. Největší zázemí měl Martin, kterého už tradičně doprovázela celá rodina i s přítelkyní.
V pátek odpoledne jsme vyrazili ze slunné Ostravy směrem na Pardubice. Kousek za Ostravou se zatáhlo a spustil se déšť, který neustal ani po příjezdu na místo. Cestu jsme si zpestřili dvěma přejetými odbočkami, ale přesto nás Alča s Kapitánem bezpečně dovezli až do Pardubic. Po příjezdu nás již vítal netrpělivý Radek. Už hodinu čekal na ubytovně a my jsme byli první příchozí, tak byl celý šťastný, že aspoň někdo dorazil.
Bezprostředně po ubytování proběhla registrace závodníků a byly také hlášeny časy na statiku a vzdálenosti na dynamiku. Překvapil pouze Morf, který si na dynamiku nahlásil pět metrů (snad aby to měl rychle za sebou nebo pro zmatení soupeřů). Nikdo další, kromě nás, se na ubytovně večer už neobjevil, tak jsme v klidu povečeřeli, chvíli podiskutovali a šlo se spát.
Protože jsme byli zaregistrováni už večer, ráno jsme mohli o trošku déle pospat a na bazén dorazit až na osmou hodinu. V Pardubicích mají pěkný bazén, jen ty chodby ze šaten do prostoru bazénu jsou tam tak spletité, že nebýt šipek tak by člověk asi zabloudil. Po příchodu na bazén začalo hledání nejvhodnějšího místa k usazení a nakonec jsme rozbili tábor hned u vchodu z pánských šaten. Samotný začátek závodů nabral drobný skluz, ale bylo přihlášeno docela málo závodníků, takže celkový program nebyl ovlivněn. Před zahájením příprav na statiku měli závodníci ještě briefing s rozhodčími, kde se ujasnily nejasnosti ohledně pravidel a pak už mohlo vše vypuknout.
Z naší skupiny šli první na statiku Morf s Martinem, oba s časem 3:30. Podle nahlášených časů ostatních závodníků jsme zjistili, že nám chybí buddy. Alena proto zaimprovizovala a rychle zaučila přítelkyni od Martina do své přípravy. Morf se taky nezapřel a svou přípravu na statiku sepsal operativně až na bazénu. Zato Kapitán byl vzorný a papír s přesným rozpisem přípravy měl pěkně zalaminovaný. Nic naplat zkušenosti se poznají.
Na Morfeovi bylo vidět, že se mu do statiky nechce. Vynořil se v pohodě v čase 4:08, po asi třech silných kontrakcích, při kterých se vylévala voda z bazénu. Po ukončení celého závodu a sečtení všech bodů se však chytal za hlavu. Kdyby vydržel o pouhých 15 sekund déle, mohl poskočit o pět míst kupředu v celkovém hodnocení. Takže zkušenost pro příště - vyplatí se vydržet, co to dá, ale ne déle! Martin předvedl statiku 3:49.
Před statikou Aleny panovalo mezi přihlížejícími napětí, zda padne nebo nepadne ženský národní rekord v této disciplíně. Radek, který Alču soudcoval, se sháněl po hodnotách stávajícího rekordu a také po někom, kdo by ji při výkonu asistoval. Nakonec byla Alena ponechána v rukou oficiálního buddyho. Tato skutečnost však naštěstí neměla negativní dopad na její soustředění a Alča se vynořila v pohodě s časem 5:46, čímž ustanovila nový český národní rekord a dostala se do vedení v ženské kategorii. Díky tomu, že byl průběh závodů přenášen online na internetu, se Alena ani nestačila vysoukat z neoprenu a už jí chodily první blahopřání k dosaženému výkonu.
V dalším kole šel na start, díky stejnému nahlášenému času, Kapitán spolu s Romanem Ondrůjem z Brna. Oba pak převedli synchronizovanou statiku, když se najednou vynořili v čase 6:41. Jimi dosažený čas byl také nejdelší v soutěži, čímž se stali vítězem statiky dva závodníci.
Po statikách jsme mohli být spokojeni, dva členové týmu na prvních místech. Čekala nás však ještě dynamika. V přestávce mezi disciplinami proběhlo občerstvení v nedaleké irské restauraci. Ti co zůstali na bazénu, měli možnost shlédnout vystoupení místních akvabel.
Protože si nikdo jiný na dynamiku méně než pět metrů nenahlásil, šel Morf na start plavecké disciplíny jako první. Do poslední chvíle nevěděl, jestli si vezme masku nebo plavecké brýle. Nakonec vyhrály brýle. Po zanoření převedl výborný výkon na hranici svého osobního rekordu, když se vynořil v pohodě na značce 128 metrů. Po Morfeově dynamice jsme měli spoustu času sledovat výkony ostatních závodníků, protože nahlášené výkony kolem 100 metrů posouvaly zbývající tři naše startující mezi poslední startující freedivery.
Martin a Alena šli na dynamiku ve stejný čas. Odstartovali však každý v jinou dobu. Místní hlasatel najednou začal hlásit o minutu méně do startu, tak Alena odstartovala v official top hlášený hlasatelem. Martin však odstartoval až ve správný čas daný rozhodčími. O minutu zkrácená příprava Alču naštěstí nepoznamenala a předvedla čistý výkon a vzdálenost 144 metrů. Tímto potvrdila své celkové vítězství v ženské kategorii na FEB Cupu. Bohužel Martin byl zmatkem okolo official topu poznamenán více a nakonec nedohmátl na nahlášených 100 metrů a vynořil se pouze na 99 metrech, takže dostal půl bodu penalizaci.
Hned v dalším kole dynamiky jsme měli možnost vidět historický milník českého freedivingu, kdy se Janu Honyschovi podařilo zdolat dvousetmetrovou vzdálenost v dynamice. Po vynoření měl silnou sambu, ale s velkým štěstím se nezanořil zpět do vody. Surface protokol stihnul v časovém limitu, takže jeho výkon byl označen jako platný a my jsme měli možnost vidět hned dva české národní rekordy v jeden den.
Jako poslední z celého startovního pole šel na start dynamiky Kapitán. U něj už se žádné zmatky s official topem nekonaly a tak mohl předvést kvalitní výkon o hodnotě 143 metrů, což byla třetí nejdelší dynamika toho dne. V součtu obou disciplín se tímto dostal na druhé místo. První místo celkově vybojoval dvoustovkovou dynamikou Hony.
Po dynamice následovalo vyhlášení vítězů jednotlivých disciplín a také vítězů celkových. Jak už bylo napsáno výše, naše Alena Zabloudilová vyhrála obě disciplíny v ženské kategorii a tak suverénně vyhrála i celkově, druhá skončila, na svých prvních závodech, Agata Boguzs z Polska a třetí byla Jana Oujezdská. Kategorii mužů celkově vyhrál Honza Honysch, druhý skončil náš Petr Augusta a na třetím místě se umístil Roman Ondrůj. Morf skončil nakonec jedenáctý a Martin čtrnáctý.
Po vyhlášení vítězů jsme se opět přesunuli do irské restaurace, kde probíhaly mohutné oslavy národních rekordů, ze kterých se někteří navraceli na ubytovnu až někdy po páté hodině ranní. Nejodolnější jedinci nemusí taky moc spát a tak jsme už kolem desáté hodiny vyrazili směr Ostrava. V Pardubicích jsme to ještě vzali vlakové nádraží, kde jsou pravděpodobně poslední místní perníkové prodejny.
Děkujeme tímto organizátorům z FREEDIVER EAST BOHEMIA teamu za uspořádání pěkných závodů. Na to že to byl první ročník, se tyto závody, až na pár much, velmi povedly a těšíme se na další ročníky FEB Cupu!
