Ve dnech 4. až 6. srpna 2005 proběhlo v našem oblíbeném místě na hloubkové potápění další soustředění části našeho freedive teamu.
Ve čtvrtek 4.8. okolo čtvrté hodiny odpolední jsme já (Tranďák), Drak a Tomáš Klášterka dorazili k lomu. Po zkonstatování, že je "docela kosa ", jsme se navlékli do neoprénů a po cca. 20 minutovém zklidnění a rozdýchání jsme hupli na to ( vlezli do vody a potápěli se do hloubek ) :-).
Ve čtvrtek jsme zvolili místo potápění u kesonu. Byl klid a počasí docela ok takže se potápělo dobře. Dle mě, překvapivě, byla dobrá viditelnost: u kesonu cca. 4-5 metrů, dole u dna ve 20 metrech cca. 8 metrů. 
Prozkoumali jsme keson, přečetli tabulky ( kde se Drak přesvědčil, že i ve 20 metrech lze dostat záchvat smíchu ), které jsou zavěšeny na řetězech držících keson a po cca. 10 ponorech jsme se přesunovali na břeh. Cestou jsem s Drakem navštívil vrak auta ležící v -8 metrech a po několika ponorech jsme vylezli ven. Na ubytovně nám náš dvorní kuchař teamu Tomáš Klášterka uvařil velice dobrou a vydatnou večeři, kterou jsme spláchli pivkem v nedaleké hospůdce a poté šli na kutě.
Po temné noci přerušené příjezdem mírně rozjařených a kapečku připitých cyklistů, jsme si dali malou snídani a jeli jsme na lom provést bojový plán celého sostředění: uvázání a umístění nové bójky s lanem vedoucím až na dno ve -30 metrech. Drak s sebou přivezl své potápěčské "nádobíčko" a po nastrojení vlezl do vody, vzal také připravené závaží dodané kuchařem Klášterkou :-) a umístil jej na krásné místo ( vedle ojeté gumy, myslím z traktora ) na dno ve 30 metrové hloubce. Nahoře jsme spustili připravené lano s bójkou, Drak jej přivázal k závaží a pak jsme zbalili věci a jeli na oběd a malé schrupnutí.
Odpoledne dorazili další členové: Roman Tycar, Rado a Pitrson a jeli jsme vyzkoušet nové lano. Po zjištění, že je "zase docela kosa", jsme hupli do neoprénů a po chvíli soustředění šli do vody. Potápěli jsme se u všech bójek a někteří ( Já a Tomáš Klášterka ) jsme si vytvořili své nové hloubkové rekordy -30 metrů na novém lanu. S pocitem uspokojení a někteří i s pocitem většího či menšího chladu jsme se odebrali na ubytovnu a po další skvělé večeři a návštěvě hospůdky šli do hajan.
Po další temné noci přerušené příchodem mírně rozjařených a kapečku připitých cyklistů jsme si ještě jednou zajeli zapotápět a okolo 10 hodiny sobotní jeli domů.
Tak to by bylo asi tak vše o tomto nadmíru vydařeném soustředění. Už se těším, až zase pojedem.
