Soustředění ve Svobodných Heřmanicích bylo tentokrát zaměřeno na bezpečnost při freedivingu a především praktické vyzkoušení a seřízení kontrabalastu, včetně zvedacího zařízení. Součástí tohoto soustředění byla i členská schůze, na které bylo potřeba vyřešit mnoho sporných klubových otázek, které měly přispět ke zlepšení fungování FTO.
Soustředění se zúčastnili téměř všichni aktivní členové našeho týmu a freediveři ze Zlína. Měl jsem za to, že zlínečáci, kteří jsou mí dlouholetí kamarádi, budou vše absolvovat s námi. To znamená i potréninkové aktivity. Bohužel jsem měl pocit, že se nechtějí účastnit ani tradičního grilování a oslav našeho světového rekordu a ani diskusi o freedivingu, tréninkových metodách apod. První den, tedy v pátek, přijížděli freediveři podle toho, jak jim to zaměstnání a jiné povinnosti dovolili. Já s manželkou jsme přijeli jako první, abychom mohli zařídit jak ubytování, tak přípravu grilování a vše nezbytné pro zdárný průběh tohoto soustředění.
Jako první mé překvapení byla účast naší členské základny. Bylo nás celkem 21, což znamenalo, že začala být nouze o ubytovací kapacitu. Naštěstí v sousední budově bylo možno dohodnout ubytování, i když ve velmi skromných podmínkách. Kdo přijel ještě v podvečer, měl možnost se rozpotápět už v pátek odpoledne a doladit vyvážení. V podvečer jsme společnými silami zkompletovali a nafoukli člun, připravili lana, konstrukci s bójemi a večer jsme udělali první poradu. Ukázalo se, že máme před sebou tolik úkolů, které bychom nestihli ani za týden. Proto jsme se soustředili na tu nejzákladnější věc – zprovoznění a praktické vyzkoušení nového kontabalastu se zvedacím zařízením. Součástí těchto zkoušek bylo vyzkoušení si disciplíny variabilní zátěž.
Jako organizátor této akce jsem se pasoval na prvního „bleknuvšího“ freedivera, kterého je potřeba vyzvednout z největší hloubky, tedy 34m. Po dosažení největší hloubky stylem disciplíny konstantní zátěž s ploutví, jsem zůstal viset na úvazku na konci lana. Celý jsem se uvolnil, jako bych byl v bezvědomí a čekal co bude. Čtyřicetikilové protizávaží ihned po odbrzdění nabíralo na rychlosti. Já, zavěšený na opačném konci lana jako bezvládný freediver, nabírající závratnou rychlost k hladině, jsem se „modlil“, aby se pode mnou neobjevil přístrojový potápěč s uzavřeným dýchacím okruhem. Protože tento potápěč nevypouští vydechovaný vzduch do vody, nemůže být obvyklý sloup bublin vycházející z hlubin dostatečným signálem pro obsluhu kontrabalastu, že se do prostoru s padajícím závažím blíží potápěč. Naštěstí se má obava nepotvrdila. Hladiny jsem dosáhl za 22 vteřin. Slušný výkon.
Dalším úkolem bylo spojit vytažení 40kg závaží s disciplínou variabilní zátěž. Z jarního soustředění jsem upravil trysku za středotlakem prvního stupně automatiky tak, aby se zvedací vak nafukoval během sestupu k závaží a jeho vztlak byl neutrální po dosažení závaží.
Zvedací vak se v této hloubce nafoukl během cca 6 minut. Co mě překvapilo byla rychlost kterou získal při výstupu k hladině. Vztlak kolem 70kg vystřelil vak i se závažím takovou rychlostí, že nebylo možno jej jakýmkoliv způsobem usměrnit, řídit, aby nenarazil do konstrukce. Co čert nechtěl, na páku brzdy, která po odbrzdění visela kolmo dolů se doslova napíchl stoupající vak a prorazil si otvor cca 8 cm velký. To mělo za následek rychlou ztrátu vztlaku a než jsme se vzpamatovali, ztrácelo se závaží z dohledu. Duchapřítomný Vladan , konstruktér brzdného systému, včas zareagoval a brzdu zabrzdil, takže padající závaží se zastavilo asi v 15m hloubce. Tak to jsme nepředpokládali. Při prvních zkouškách v Chorvatsku zvedací vak v důsledku mořských proudů vystřelil na hladinu zpravidla ve vzdálenosti 10-15m od konstrukce. Protože tady ve Svobodných Heřmanicích proudy nejsou, vystřelilo téměř kolmo nahoru a malér byl na světě. A tak nám skončily radovánky s disciplínami variabilní zátěž, případně no-limits. Večerní opékání a hlavně grilování na způsob à la Stodolní nám dalo zapomenout na nezdar a večerní bouřlivá diskuse přecházející do veselé noční zábavy podpořené konzumací různých grilovacích a sladkých laskominek podpořené a hojně zalévané rozličnými lektvary nás utvrdila v přesvědčení, že jsme dobrá parta a že je nám v tom suchozemském a vodním světě společně velmi, velmi dobře.
