Podzimní pravidelné soustředění na potápěčské základně OcenPro ve Staré Novalji na ostrově Pag, se tentokrát uskutečnilo ve velmi skromném počtu.
Já jsem navazoval po kurzu freedivigu, takže jsem měl pobyt už týden za sebou. A protože byl kurz tentokrát dosti náročný, byl jsem dostatečně rozpotápěný na to, abych pomýšlel na vyrovnání či překonání svého dosavadního nejlepšího výkonu z jara.
Soustředění se zúčastnili jak freediveři z FTO, tak také ze Zlína. První den byl naplánovaný pouze jako seznamování se s mořem a zaměřený na adaptaci organismu. Proto ti, kteří přijeli jako první, měli možnost se potápět přímo před základnou v hloubce do 20m. Bohužel se nám prudce začalo kazit počasí. Vítr z hor nabíral každou hodinou na větší rychlosti a proto nezbylo, než následující den zůstat v zátoce. 25m hloubka byla pro většinu zúčastněných dostačující. Co mě však zneklidňovalo, byla předpověď počasí, která se stále zhoršovala a vyhlídky nevypadaly růžově.
V té době přijížděla poslední osádka z Ostravy – Morfeus s Hankou a celý večer jsme je popoháněli mobilem, aby stihli poslední trajekt a nemuseli na okolo po pevnině. Vezli totiž freediverský lektvar (ingredience na kubánské pěsti). Na náš specifický rituál při přípravě tohoto nezbytného nápoje jsme se všichni těšili a chtěli si tak zpříjemnit závěr dne pokaženého nepřízní počasí. To jsme ovšem netušili, že se večer mezi pevninou a ostrovem doslova rozpoutalo peklo a byla zastavena doprava trajektem na ostrov. Bohužel to zjistil i Morfeus po příjezdu do přístavu a tak mu nezbylo, než pokračovat po místních serpentinách na okolo, což mělo za následek časovou ztrátu 2,5 hodiny a náš zahajovací rituálek byl tak nechtěně odložen. Ranní probuzení. Morfeus vydatně dřímal, což nebylo dobrého znamení. Nechali jsme ho zaslouženě spát a odebrali jsme se na poradu k Daliborovi. Verdikt zněl nekompromisně. Tři šipky na povětrnostní mapě znamenaly vzbouřené moře podporované silnou vichřicí. Nevadí, v zátoce to tak moc neházelo a my máme tak alespoň důvod, prozkoumat hloubky o kousek dál před základnou. Rozhodli jsme se neriskovat a být nadohled základně, respektive být tak daleko, abychom v případě potřeby mohli svými silami doplavat až na základnu.
Vítr nabíral během dne stále na větší rychlosti a ať jsme se snažil ukotvit tréninkovou konstrukci jak závažím spuštěným na písčité dno, tak přídavnou kotvou, stále nás to táhlo od základny. Hluboké rýhy v písčitém dně dokazovaly, že to už začíná být vážné. Čím více od základny, tím dále od závětří ostrova, tím rychlejší přibližování ke skalnatému břehu. A hle, kde se vzal, tu se vzal, Morfeus na svém skútru s úsměvem na tváři, proháněl se u nás, nahoru a dolů, jako lachtánek. Kdo váhal se včasným zahájením tréninku a otálel na člunu, ten byl hořce nespokojen, když jsem ukončil předčasně trénink a zavelel k návratu na základnu. Proč? Kotva se zachytila na skalnatém dně, lana byla hodně zešikma, dno necelých 15m a na skaliska zbývalo asi 100m. Při pomyšlení na to, že se kotva utrhne, nebo povolí některé z lan, nebudeme schopni zachránit člun, který by vlny rozbily o skaliska. Bleskurychlé ukončení tréninku a návrat zpět se ukázal jako dobrá volba.
Odpoledne jsme se rozhodli na vlastní oči zkontrolovat moře kolem ostrova Chobotnic, kde je stěna do hloubky 43m a na kterou jsme se všichni moc těšili. No hrůza… Morfeus, když to slyšel a viděl fotky, nedalo mu to a šel se také podívat. Přišel se smutnýma očima, sbalil si svá fidlátka a uháněl domů. Věděl, že se tentokrát do 50-ti metrové hloubky nepodívá a tak fičel raději vyrábět penízky do své firmy na další soustředění. Zbytek týmu se nevzdal a kdo chtěl, ten šel na šnorchlovačku a doufal ve zlepšení počasí.
Další den se odehrával ve stejné tónině jako předcházející. Nezbylo, než dát všechny hlavy dohromady a ujasnit si, kdo chce do jaké hloubky a kdo je ochoten podstoupit riziko mořské nemoci. Můj sen se rozplynul. Na sedmdesátku není v tuto chvíli pomyšlení. Ani padesátka se neuskuteční!!! Škoda. Jediná hlubší lokalita chráněná závětřím je tzv. Balkón. Je na úrovni majáku, tedy na okraji zátoky, kde vlny s námi tak moc neházely a vítr nás nekompromisně neunášel na skalnatou mělčinu jako včera.
Lokalita „Balkón“ byla velmi vhodná. Hloubka 35m byla pro většinu začátečníků výzvou a tak mnozí si zvětšovali své maximální hloubky jak to jen šlo. Musím tímto pochválit Vladana za skvělý přístup k tréninku. Přesto, že se několikrát dostal do hloubky 32m, kde nemohl vyrovnat tlak ve středouší, nenechal se vyprovokovat k dosažení dna a svého rekordu za každou cenu. Zkoušel několik desítek vteřin v této hloubce vyrovnat tlak. Bylo vidět, že i v této hloubce je v naprosté pohodě a zbytečně nezmatkuje. Je to velmi talentovaný začátečník, který nás určitě potěší skvělými výkony.
Bohužel se počasí nechtělo umoudřit a ani předpověď nedávala naději na zlepšeni. A tak nezbylo, než se oddát radovánkám při šnorchlování a pomalu se chystat na návrat.
Přestože se soustředění tentokrát nevyvedlo, máme další zkušenost. Rozbouřené moře i v tak členitém terénu mezi ostrovy může být i pro zdatného freedivera, či plavce smrtonosné.Teď teprve chápu, proč kapitáni různých „bárek“ nechtějí vyplouvat z bezpečí přístavů při sebemenším nebezpečí možného zhoršení počasí. To, čeho jsem byl svědkem, ve mně zanechalo silný dojem a prohloubilo respekt k tomuto vodnímu živlu. Znát předpověď přílivů a odlivů a tím vznikajících mořských proudů je potřeba doplnit o povětrnostní situaci, obzvláště v bezprostřední blízkosti pohoří!
