Čtveřice otužilců ve složení Vladan, Morf, Libča a Jirka vyzkoušela na Silvestra loňského roku chladné vody lomu ve Svobodných Heřmanicích.
Jednou po tréninku vyvstala otázka „Neuspořádáme na Silvestra nějaký ponor?“ a jako jedinci, kteří jsou pro každou špatnost, jsme usoudili, že to je velmi dobrý nápad. Po vánoční besídce našeho klubu bylo jasné, že do vody půjdou výše uvedení stálí účastníci potápěčských výprav. Po několika upřesňujících emailech a telefonátech, kdy jsme se ujistili, že nehodláme i přes klesající teploty od akce ustoupit jsme se nakonec vydali na Silvestra na lom do Heřmanic.
Libča jako předsunutá jednotka ráno na Silvestra hlásil, že Šífry nejsou zamrznuté a je přítomno nepřeberné množství bublinkářů. Převlečení do neoprenů naštěstí Libča zajistil na potápěčské základně v Heřmanicích, protože přímo u lomu by to bylo asi velmi drsné, poněvadž i přes slunečné počasí byla teplota vzduchu pod nulou a foukal silný vítr. Od základny k lomu nás dopravil Morfeus ve svém velkém autě.
Po příjezdu k lomu jsme zjistili, že náš místní špion ráno podal správné informace. Parkoviště u lomu bylo zcela obsazené auty potápění chtivých bublinkářů. Nakonec jsme jedno místo k zaparkování přeci jenom našli. Všichni přítomní přístrojoví potápěči měli na sobě sucháče a tak jsme v našich neoprenech a oblečených týmových tričkách působili poněkud exoticky. Nicméně jsme nebojácně vykročili směrem k vodě. Jako největší nedočkavec jsem se projevil já (Jirka). Zatímco ostatní na břehu ještě přemýšleli, jaké to bude, tak to jsem už zakoušel slasti třístupňové vody. Nakonec do vody naskákali všichni a domluvili se s naším přístrojovým zabezpečovacím potápěčem Pařezem na schůzce u kesonu, kde jsme se chtěli nechat vyfotit. Cestou ke kesonu jsme se nezapomněli zastavit u dekompresní plošiny, kde oproti normálnímu stavu přibyl nazdobený vánoční stromeček, a také u auta. Dole u kesonu nás již čekal Pařez a tak jsme provedli několik ponorů spojených s pózováním a fotografováním.
Po dvaceti minutách dovádění ve vodě jsme se vydali zpět ke břehu, kde mezitím na větru mrzl náš pozemní doprovodný tým ve složení Hanka, Silva a Pitrson. Po vylezení na břeh proběhlo další kolo fotografování pro řádné zadokumentování této výborné akce. Jak jsme zalezli do auta, tak Morf prohlásil „Tak, teď se mi tam kluci převlečou“, ale z toho sešlo, protože věci jsme nechali na základně, tak jsme tedy jeli ve stavu, v jakém jsme vylezli z vody.
Odjezd z parkoviště byl však navýše dramatický, protože se zataženou ruční brzdou se špatně jezdí i po sněhu. Chyba však byla velmi brzo odhalena a odstraněna. Zbytek cesty k základně proběhl už bez nejmenších problémů. Po převlečení jsme se s přáním všeho nejlepšího v nadcházejícím roce rozjeli vstříc dalším oslavám Nového roku.
Na závěr je třeba říci, že třístupňová voda není až taková hrůza jak jsme si mysleli, takže doufáme, že jsme touto akcí odstartovali tradici silvestrovských ponorů našeho týmu a věříme, že se v poslední den roku 2009 opět setkáme někde ve vodě a to v hojnějším počtu, než na Silvestra roku 2008.
